Hlavní informace

Mezinárodní klimatické vyjednávání

O klimatických změnách se na půdě OSN začíná diskutovat na samém konci 70. let. Agenda se zejména dala do pohybu se založením Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) v roce 1988. Panel IPCC v roce 1990 uveřejnil svou první hodnotící zprávu, která vědecky potvrdila a shrnula dosavadní domněnky o závažnosti klimatických změn. Na jejím základě dohodl Mezinárodní vyjednávací výbor první celosvětovou Rámcovou úmluvu o změnách klimatu (UNFCCC, ang. United Nations Framework Convention on Climate Change), která byla přijata na tzv. summitu Země v Rio de Janeiru v červnu r. 1992. V platnost vstoupila o dva roky později. Postupně ji ratifikovali jednotlivé členské státy (ČR už v červnu v 1993). Smlouva UNFCCC neukládá státům žádné závazné cíle, pouze konstatuje nutnost ochrany klimatu a stanovuje k tomu orgány. Naléhavost situace přiměla státy přijmout v prosinci roku 1997 na 3. konferenci stran (tzv. COP, Conference of Parties of the UNFCCC) Kjótský protokol k dohodě UNFCCC, ve kterém je závazně stanoven cíl pro rozvinuté země snížit emise CO2 o průměr 5,2% do roku 2012.

Klíčová ustanovení smlouvy UNFCCC

(* 1992, platnost 1994)

  • první mezinárodní dohoda na půdě globální organizace OSN v oblasti ochrany klimatu
  • nezakotvuje žádné povinné cíle pro snižování, ale dává možnost rozšířit smlouvu o tzv. protokoly
  • zavazuje všechny členské státy k ochraně klimatu
  • státy mají spolupracovat na výzkumu, vzdělávání a výměně informací

Klíčová ustanovení Kjótského protokolu

(* 1997, resp. platnost 2005, omezeno do 2012)

  • zavazuje členské strany, aby snížili množství skleníkových plynů o průměr 5,2% do roku 2012 (proti roku 1990)
  • na Evropskou unii připadá snížení - 8%
  • rozvojové státy snižovat nemusí, naopak směřuje k nim pomoc při adaptaci na klimatické změny
  • je možné snižovat emise také pomocí projektů realizovaných v zahraničí

Rozvojová spolupráce a Rámcová úmluva

Z hlediska atmosféry je jedno, kde se snižují emise CO2. Liší se ale náklady, za které tohoto snížení docílíme. Úmluva UNFCCC, resp. Kjótský protokol zakotvuje flexibilní mechanismy snižování skleníkových plynů, ke kterému dochází na území jiných států. Flexibilní mechanismy přináší do hostitelské země nové technologie, příp. pomoc s adaptačními opatřeními či zalesňováním, které by země nemohla zaplatit. Donorská země či podnik (kteří tato opatření platí) naopak získává tzv. externí kredity, jež se počítají, jako by země snížila emise na domácí půdě.

act_now_greenpeace_m.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prostřednictvím tohoto tzv. Mechanismu čistého rozvoje (angl. CDM, Clean Development Mechanism) firma, místo aby snižovala emise ve své výrobě, si zaplatí snižování v rozvojové zemi, kde je to levnější. Příkladem projektů čistého rozvoje jsou např. investice do výstavby obnovitelných zdrojů energie, do inovace výrobních technologií, sázení stromů nebo např. spalování skládkového plynu. Nejčastějšími hostitelskými zeměmi jsou státy jako Indie nebo Čína (ovšem jen velmi málo projektů bychom našli v Africe), donory bývají rozvinuté státy a firmy ze Západu.
Světová komunita se dnes nachází ve žhavé diskusi, jak formulovat závazky pro všechny země, tedy i ty, které dosud žádné závazky neměly. Zcela zásadní bude přilákat USA do spolku. Amerika zůstala osamocená. Boj za celosvětovou dohodu bude tuhým dohadováním o cílových závazcích ke snížení množství skleníkových plynů, rozdělením těchto závazků mezi jednotlivé země a spravedlivým vypořádáním mezi rozvinutými a rozvojovými státy.

Jaké překážky stojí v cestě nové dohodě?

  • Spojené státy americké se dosud nepřipojily ke Kjótskému protokolu. Nepřidají se ani k nové dohodě, pokud i rozvojové státy nebudou mít svoje závazky.
  • Rozvojové státy zase tvrdí, že první krok musí udělat vyspělé státy, které za klimatické změny nesou odpovědnost.
  • Zůstává otázkou, jak nastavit snižovací závazky, aby je bylo možné splnit a aby zároveň byly dostatečné pro stabilizaci klimatu.
  • Rozvojové státy chtějí kompenzace a finanční asistenci pro adaptační opatření, rozvinuté státy se na otvírání vlastních kapes netváří příliš nadšeně. Peněž na adaptační opatření se nedostává.
  • Těžba dřeva je jedním z důležitých zdrojů příjmů pro rozvojové státy (Brazílie, Indonésie, aj.). Odlesňování je zdrojem pětiny světových emisí. Má se rozvojovým státům platit za to, že nebudou kácet vlastní pralesy?
  • Omezené zdroje planety a schopnost absorbovat znečištění znemožňují, aby všechny rozvojové státy mohly využívat fosilních zdrojů energie. Přesto mají právo na rozvoj. Jedinou šancí je energie z obnovitelných zdrojů, která je bez pomoci finanční asistence pro mnohé státy nedostupná.

Zdroj: publikace - Bohouš a Dáša: Klima v tísni. Vydal Člověk v tísni, 2008.

Číst dál...

Změna klimatu obecně

Následující otázky a odpovědi vám pomohou udělat si jasnější představu o tom, co je počasí, klima a globální oteplování (či ochlazování) a jaký význam mají tzv. skleníkové plyny.

Číst dál...

Extrémní výkyvy počasí

Teplejší atmosféra obecně zvyšuje frekvenci extrémních výkyvů počasí. Proto by mělo přibývat silných – povodňových – dešťů, vln mimořádného sucha nebo horka a také hurikánů, tajfunů či vichřic. Propočty to potvrzují.(1) Při vyšší koncentraci oxidu uhličitého ve vzduchu se patrně (90% pravděpodobnost) zvýší síla (rychlost větru, intenzita deště) tropických cyklónů, tedy hurikánů a tajfunů. Celkový počet zřejmě poklesne, protože se zároveň sníží frekvence slabších bouří. Víceméně stejné trendy (silnější, méně časté) se očekávají pro bouře mimo tropické pásmo. Rovněž četnost prudkých srážek, které vyvolávají povodně, se má zvýšit. Klimatologové spočetli, že to dokonce platí i pro části světa, které budou celkově vysychat. Déšť se koncentruje do menšího počtu intenzivních srážek, střídaných prodlouženým obdobím sucha.(2) „Jsou to obvykle chudí lidé, kdo nejvíce utrpí škodami na úrodě, které způsobují povodně nebo sucha, protože často obdělávají marginální půdu a nemohou hromadit zásoby na horší časy,“ poznamenává zpráva Programu OSN pro životní prostředí.(3)

 

Číst dál...

kdo-za-to-muze

Kdo za to může?

Nejvýznamnější roli v tzv. skleníkovém efektu na Zemi hrají vodní pára, oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan (CH4) a ozon. Díky původní koncentraci skleníkových plynů, stabilní od konce ledové doby, bývala průměrná teplota na Zemi 15 °C. To platilo až do konce 18. století. S nástupem uhelné a pak i ropné ekonomiky, průmyslu, intenzivního zemědělství a dopravy začaly koncentrace všech skleníkových plynů růst a rostou čím dále rychleji. Hlavní podíl na tom má oxidace uhlíku záměrně vytěženého ze sedimentů (spalování fosilních paliv). Za poslední tři století se zvýšil podíl CO2 v atmosféře o 36 %. V atmosféře se navíc objevily halogenované uhlovodíky a fluorid sírový. Zemské ovzduší nás tak od studeného vesmíru izoluje víc a víc - lze to přirovnat ke změně, když se dvojitá okna v domech nahradí trojitými, tedy přidá se do nich další izolační vrstva. Za posledních 200 let stoupla vlivem toho průměrná teplota Země o 0,9 stupně Celsia a oteplování se zrychluje. Vědci předpovídají, že průměrná teplota na zeměkouli do konce tohoto století stoupne o další dva až čtyři a půl stupně.

Největším znečišťovatelem jsou Spojené státy - na celosvětové produkci se podílejí 30 %. Vypouštějí do ovzduší 19,5 tuny skleníkových plynů na obyvatele ročně. Za USA následuje Austrálie (17,1 tuny na obyvatele ročně), Kanada (17 tun), Saúdská Arábie (13,3 tuny), Německo (10,2), Velká Británie (9,1) a Jihoafrická republika (8,2). Na stránkách Breathing Earth si můžete prohlédnout vizuální simulaci oteplování světa a produkce oxidu uhličitého v reálném čase.

Česká republika patří mezi šestici největších znečišťovatelů v Evropské unii: na jednoho obyvatele připadá asi 12 tun CO2 ročně. V přepočtu emisí na vyrobenou korunu hrubého domácího produktu jsme dokonce na prvním místě mezi členy OECD – tedy v zásadě průmyslovými státy světa. Většina emisí padá na vrub topení v zimě, pak následuje průmysl, doprava a zemědělství.

graf_spotreba.jpg

A kdo je největším viníkem v našich domácnostech? Nejvíce se na spotřebě energie podílí vytápění českých domů a bytů (56 %), následuje ohřev vody (24 %), chlazení (5 %), vaření (3,1 %), praní (2,7 %), osvětlení (2,6 %), ostatní spotřebiče jako televize, počítač (1,2 %), žehlení (0,8 %).

Proč vlastně skleníkové plyny, zejména oxid uhličitý, produkujeme? Produkce - vypouštění - CO2 je následkem spalování fosilních paliv - uhlí, ropy, zemního plynu. Fosilními palivy topíme v budovách (v domácnosti, ve školách, všude, kde v chladné polovině roku pobýváme), uhlí nebo plyn se spaluje ve fosilních elektrárnách, ropa a také v malém množství zemní plyn jsou základem pro výrobu pohonných hmot - spalují se v motorech osobních a nákladních aut.

 

Klima nerespektuje hranice států

Lidskou činností zesílený skleníkový efekt je mezinárodním problémem, který je nutné řešit na mezinárodní úrovni. Jedinou globální akcí proti emisím je zatím Kjótský protokol. Protokol schválilo v roce 1997 celkem 159 států světa. Signatářské země se zavázaly, že v letech 2008-2012 sníží celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990. Kjótský protokol vyprší v roce 2012, už nyní probíhají velmi složitá jednání na přípravu nové dohody.

Za emise CO2 totiž největší zodpovědnost nesou rozvinuté státy Evropy a Ameriky, ale globální oteplování nejvíce zasáhne obyvatele rozvojových zemí. I naši politici mohou ovlivnit rozhodnutí na mezinárodní úrovni. Diskutujte o těchto tématech se svými politiky na místní, krajské i celostátní úrovni - ptejte se po zodpovědnosti za ochranu životního prostředí nejen ve vašem regionu, ale i v zemích, na které dopadají důsledky naší činnosti. Ptejte se našich politiků, co dělají pro ochranu klimatu.

Pokud chceme dramatickým změnám podnebí zabránit, musí průmyslové země, včetně České republiky, rozhýbat moderní, vysoce efektivní technologie s nízkými exhalacemi. A neseme také svůj díl odpovědnosti za osud druhých: musíme pomoci rozvojovým zemím s čistým rozvojem, založeným na obnovitelných zdrojích energie, i s adaptací na již nevyhnutelné změny podnebí. K ochraně klimatu může přispět každý z nás, Kjótský protokol na to nestačí. A navíc - domácnosti se na produkci skleníkových plynů podílejí celou jednou třetinou!

Zdroj: www.veronica.cz

Číst dál...

nola-royce-usa

Nola Royce, USA

Jmenuji se Nola Royce a žiji v Albany v New Yorku, kde pracuji jako osobní trenérka a cvičitelka fitness. Vyrostla jsem v Queensu a v 70. letech jsem se přestěhovala do Albany. Tehdy jsem poprvé zažila skutečné zimní počasí. 

Číst dál...

marush-narankhuu-mongolsko

Marush Narankhuu, Mongolsko

Jmenuji se Marush Narankhuu a je mi 67 let. Mým domovem je Tsagaan gol (Bílá řeka) v oblasti Chandmani v regionu Khovd Aimag. Mí předkové tu žili po staletí jako pastevci.   

Číst dál...

jamila-bibi-indie

Jamila Bibi, Indie

Jmenuji se Jamila Bibi a pocházím z ostrova Rajnagar. Když jsem se skoro před třiceti lety vdala, usadili jsme se s mým mužem na západní části ostrova Mousini, kde je hojnost krevet. Manžel živil naši rodinu sběrem krevetích vajíček, byla to dobře placená práce.

Číst dál...

vladilen-ivanovic-kavry-ruska-federace

Vladilen Ivanovič Kavry, Ruská federace

Jmenuji se Vladilen Ivanovič Kavry a žiji ve vesnici jménem Vankarem na Čukotce, na východním konci Ruska na pobřeží Čukotského moře. Čukotka je autonomní oblast neboli okrug. Já a mí lidé se nazýváme Čukčové a mluvíme stejně tak rusky, jako naším vlastním mateřským jazykem.

Číst dál...

willy-versluys-belgie

Willy Versluys, Belgie

Jmenuji se Willy Versluys a pocházím z Ostende. Je mi 60 let a už třicet let mě živí rybářské lodě. V současnosti jich vlastním pět a pracuje na nich dvacet pět zaměstnanců. Tři menší lodě loví ryby podél pobřeží a ty větší se plaví dále - z Biskajského zálivu u Francie podél východního pobřeží Irska až k jižnímu Norsku. Díky velkému rozptylu pohybu mají moji rybáři dobrý přehled o velké části Severního moře.

Často se o změně klimatu mluví v televizi a píše v novinách, ale my ji vidíme i na vlastní oči – v rybářských sítích a na rybích trzích.

V Severním moři jsou změny patrné

Voda v Severním moři se ohřívá, takže zaznamenáváme, že hodně druhů teplovodních ryb se rozšiřuje do Severního moře z Atlantského oceánu. Rybáři tady chytají druhy, které by ještě před deseti lety na stejném místě nechytili, nebo jen zřídka. Jsou to například tyto ryby: různé druhy hlavonožců (chobotnice, oliheň, sépie), okoun, ostnatec menší, sardel, velké množství makrel a carangid.

Teplejší moře nepřitahuje pouze nové druhy ryb, ale také čím dál více medúz. Ty jsou překážkou zejména pro rybáře na pobřeží – medúzy se zaplétají do sítí, což může být i nebezpečné.

Přemnožené japonské ústřice

V Severním moři se nyní můžou natrvalo usazovat i exotické druhy ryb. Typickým příkladem jsou japonské ústřice, které v šedesátých letech byly importovány do různých míst v Evropě jako „creuse“. Zpočátku se předpokládalo, že se tu nebudou rozmnožovat, protože voda není dost teplá. Ačkoli to tak skutečně bylo, nyní je moře ústřicemi doslova zamořeno. Kapitáni z přístavů mi hlásí, že množství ústřic neustále roste, dokonce se už i zasekávají do stavidel. Ta pak není možné úplně uzavřít.


Více bouří vadí při lovu krevet

Pravdou je, že růst nových druhů ryb by mohl být pro nás, rybáře, přínosem. Ale naše vyhlídky moc růžové nejsou. Studie předpovídají, že množství medúz bude ještě růst, což velmi komplikuje rybolov u pobřeží. Také počet bouří roste, což by mohlo též nepříznivě ovlivnit pobřežní lov ryb, například podzimní chytání krevet. Rybáři dnes mohou vyplout na moře asi 150 dní v roce. Pokud bude bouří více, budou muset zůstat na souši, nebo riskovat.

Možnost lovu nových druhů ryb vyžaduje také nové technologie a jiné postupy, které vyžadují méně energie než vlečné sítě, které používáme nyní. Šetřit energii je možné díky použití méně energeticky náročných rybářských technik, efektivnějších lodí a užití obnovitelných zdrojů energie. Lodě musejí být tomuto rybolovu přizpůsobeny a rybáři musejí být vyškolení v nové technice a musí se naučit lovit nové a existující druhy ryb trvale udržitelným způsobem. Na to se musíme připravit.

Velice důležitá je také očekávaná změna ve způsobu myšlení kapitánů lodí. Ti musejí být přesvědčeni o tom, že mohou ušetřit značné množství energie tím, že použijí nové, současné technologie. Mohou tak lovit ryby s velkým výnosem, a přitom trvale udržitelným způsobem.

V současnosti jsou v rybolovu klimatické změny velice jasně patrné. V důsledku kvót pro lov ryb a vysokých cen paliva musíme přejít na investice do úsporných zařízení a používání trvale udržitelných rybářských technik. Nicméně extrémní změny klimatu mohou mít až katastrofální dopad na život v Severním moři a pro rybářství.

Za rybářský sektor bych rád oslovil všechny, aby začali snižovat emise skleníkových plynů. Nejsme pouze pasivními žadateli, ale budeme na tomto procesu též aktivně spolupracovat.“

Posudek odborníka

Přezkoumal: Jan Seys, Vlámský mořský institut (VLIZ), Belgie

Postřehy popsané Willym Versluysem se shodují s vědeckou literaturou o změně klimatu. Průměrná teplota Severního moře se zvýšila o 0,6 až 1°C v období 1950 – 2000 a tento trend pokračuje (1).

Oceánští biologové pozorují změnu ve výskytu zmíněných druhů ryb (2) a ve významném nárůstu populace japonských ústřic (1) a medúz v Severním moři. (3)

Počet bouří v Severním moři v současnosti zatím nenarostl příliš významně.  Ačkoli modely klimatu předpovídají mnohem extrémnější rychlosti větru (4) a nárůst bouří podél pobřeží. (5) (6)

Literatura:

  1. Perry, A.L., J.P. Low, J.R. Ellis & J.D. Reynolds, 2005. Climate change and distribution shifts in marine fishes. Science 308: 1912-1915.
  2. Kerckhof, F. & J. Seys, 2006. Fauna en flora in een opwarmende Noordzee. Grote Rede 13, infomagazine Vlaams Instituut voor de Zee (VLIZ). http://www.vliz.be/docs/groterede/GR13_fauna.pdf
  3. Edwards, M., A.W.G. John, & D.G. Johns, 2007. Annual Report 2006, Sir Alister Hardy Foundation for Ocean Science (SAHFOS). http://www.sahfos.ac.uk/annual_reports/annual%20report%202006>/2006_ann_report_final_all_sections.pdf
  4. Rockel, B. & K. Woth, 2007. Extremes of near-surface wind speed over Europe and their future changes as estimated from an ensemble of RCM simulations. Climatic Change, 81, S267-S280.
  5. Hulme, M., G. Jenkins, X. Lu, J.R. Turnpenny, T.D. Mitchell, R.G. Jones, J. Lowe, J.M. Murphy, D. Hassell, P. Boorman, R. McDonald & S. Hill, 2002. Climate Change Scenarios for the United Kingdom: The UKCIP02 Scientific Report, Tyndall Centre for Climate Change Research, University of East Anglia, Norwich,120 pp.
    Meier, H.E.M., B. Broman & E. Kjellström 2004. Simulated sea level in past and future climates of the Baltic Sea. Clim. Res., 27, 59-75.
    Lowe, J. A. & J.M. Gregory, 2005: The effects of climate change on storm surges around the United Kingdom. Philos. Trans. Roy. Soc. London, 363, 1313-1328.
  6. Woth, K., R. Weisse & H. von Storch, 2005. Climate change and North Sea storm surge extremes: an ensemble study of storm surge extremes expected in a changed climate projected by four different regional climate models. OceanDyn., doi: 10.1007/s10236-005-0024-3.

Číst dál...

penina-moce-fidzi

Penina Moce, Fidži

Penina Moce (43 let) je vdaná a má pět dětí. Její rodina žije v Udu na ostrově Kabara na Fidži. V říjnu 2004 ji obyvatelé vesnice navrhli, aby právě ona podala svědectví o změně klimatu pro WWF (World Wide Fund for Nature, Světový fond na ochranu přírody).

Číst dál...

23

Často kladené dotazy o klimatu

Diskuze o globálních změnách podnebí je mnohdy poznamenána řadou nepřesností, dezinformací a mýtů. Různé zavádějící skutečnosti se bohužel objevují i na stránkách odborného tisku. Po rozkliknutí následujících otázek naleznete objasnění nejčastějších omylů souvisejících s problematikou klimatických změn.

Číst dál...

Další informace

Očitá svědectví

  • augustine-yelfaanibe-ghana

    Augustine Yelfaanibe, Ghana

    Jmenuji se Augustine Yelffanibe, je mi 36 let a narodil jsem se v Nandomu, malém městě na severovýchodě Ghany 30 kilometrů od hlavního města distriktu, Lawry. Nandom je také centrum celé oblasti s celkovou populací 15 000−20 000 obyvatel. Původní obyvatelé pocházejí z kmene Dagara – jsou to většinou farmáři a mnoho z nich žije těsně nad hranicí existenčního minima.

  • ben-namakin-kiribati-a-mikronesie

    Ben Namakin, Kiribati a Mikronésie

    Jmenuji se Ben Namakin. Pocházím z Kiribati, ale v současné době bydlím v Pohnpei (dříve známo jako Ponape) ve Federativních státech Mikronésie (FSM). Pracuji jako lektor ekologie v Ochranářském sdružení v Pohnpei (Conservation Society of Pohnpei, CSP). Je to jediná nevládní ekologická organizace na ostrově.

  • derek-newton-australie

    Derek Newton, Austrálie

    Jmenuji se Derek Newton a vlastním a provozuji různorodě zaměřenou zemědělskou firmu v Traprocku (v regionu západně od Stanthorpu v Queenslandu). Máme sad s různými druhy peckovin a malé stádo ovcí, přičemž pastviny pronajímáme výrobci vlny. Moje rodina vlastní „Bendee“, jak našemu pozemku říkáme, od roku 1919 a já jsem tu žil většinu svého života.

Další aktuality