Hlavní informace

Klimatickou změnu nějakým způsobem popírá téměř každý z nás
13. 5. 2019

klimatickou-zmenu-nejakym-zpusobem-popira-temer-kazdy-z-nas

V prosinci loňského roku americký online magazín Intelligencer zveřejnil článek „You, Too, Are in Denial of Climate Change,“ ve kterém se novinář David Wallace-Wells zabývá kognitivně behaviorální podstatou popírání změn klimatu, které se překvapivě týká i těch, kteří o změnách klimatu dobře vědí a považují je za zásadní problém. Zde je volný překlad jeho hlavních myšlenek.   

   

Změnu klimatu popíráte i vy. Skoro každý z nás jako jednotlivec, a dokonce i ti z nás, kteří pravidelně sledují špatné zprávy, jež nám naznačují, že „problematika klimatických změn je moc složitá na to, abychom ji zvládli vyřešit”. Každý národ, z nichž většina neplní své klimatické závazky (nejen USA), veřejně snižuje významnost hrozby změny klimatu. Nedostatečně naléhavě ostatně vyznívá i komunikace Mezivládního panelu pro klimatické změny OSN (IPCC), tedy instituce, která se klimatickými změnami sama přímo zabývá a snaží se o jejich řešení. Na konferenci COP24, kde mělo dojít k formalizaci závazků vyplívající z Pařížské dohody, se jednání podobají “jednomu velkému zmatku”, dost možná odsouzenému k neúspěchu. Před nedávnem nás vědci varovali, že zbývá jen asi posledních 12 let během kterých ještě můžeme globální emise snížit na polovinu. Upozornili, že taková transformace by vyžadovala celosvětovou mobilizaci na úrovni druhé světové války. Generální tajemník OSN varoval, že máme jen asi rok na to, abychom začali.

Namísto toho ale voliči ve Washingtonu odmítli skromnou uhlíkovou daň a voliči v Coloradu odmítli snížit počet projektů zaměřených na ropu a zemní plyn. Francie – jíž se konzervativní Američané tak rádi posmívají za její příslovečné levičáctví – nyní zažila nejhorší protesty za posledních 50 let, které vyprovokoval návrh na zvýšení daně z benzínu. Pokud ke krokům vedoucím ke zlepšení klimatických změn nebudou v příštích 12 letech přistupovat tyto skupiny lidí, pak kdo jiný se k tomu tedy odhodlá? 

To, že i na těch nejprogresivnějších místech světa ve chvíli uznané environmentální krize převažuje jakýsi pocit “mě se to netýká” ale možná není až takovým překvapením. Nikdo z nás si dost dobře neumí představit co se stane, když nyní nic neuděláme - každoroční smrtící vlny veder, šířící se hladomor, desítky milionů klimatických uprchlíků, pobřežní záplavy po celém světě, katastrofy, které nás budou stát dvojnásobek dnešního světového bohatství. A tak se raději snažíme nad tím příliš nedumat. Jenže i to je určitý způsob popírání, bez ohledu na to, jak moc ve změnu klimatu věříte či nikoliv.  

Popírání se nicméně objevuje v nejrůznějších formách. Nejokázalejší a morálně groteskní je popírání sponzorované ropnými společnostmi, které prosazují ještě větší snížení počtu emisních norem, než jaké požadují výrobci automobilů. Jimi placení američtí politici a lobbisté pro změnu cynicky oddalují jakékoliv snahy o zlepšení situace a vnášejí zmatek do našeho chápání vědy, která se nám snaží klimatické změny vysvětlit.  

Když si myslíme, že nás klimatické změny nezasáhnou, nebo že se budou týkat až budoucnosti - jsou to také bludy. Snahu vyrovnat se se situací v nás probouzí stejné mechanismy, které mohou vést i k absolutnímu popírání dění kolem nás.

O jaké mechanismy se jedná? Jak je možné, že hrozbu stojící přímo před námi nevidíme? Nejpravděpodobněji je to proto, že ta představa je jednoduše příliš děsivá. Výzkumníci vědí už celá léta, že “nereálný optimismus je neoblomným lidským rysem.” Ten naší pozornost odvádí od děsivých informací a soustředí jí spíše na pozitivnější zprávy. Generace ekonomů a behaviorálních psychologů, která se několik posledních desetiletí zabývala našim kognitivním zkreslením, vyprodukovala velké množství literatury zabývající se našimi způsoby zpracovávání světa, z nichž téměř každý zkresluje to, jak měnící se klima vnímáme, typicky tím, že hrozbu zlehčujeme.

Efekt kotvení vysvětluje, jakým způsobem budujeme mentální modely na základě jednoho nebo dvou příkladů, a to bez ohledu na to, jak moc tyto příklady jsou či nejsou reprezentativní. V případě globálního oteplování získáváme jistotu v dnešním světě a jeho mírném klimatu. Efekt nejednoznačnosti pro změnu ukazuje, že se lidé obvykle necítí příjemně pokud uvažují o nejistotě a raději proto přijímají méně pravděpodobné scénáře, aby nad nejistotou nemuseli přemýšlet. V případě klimatických změn by právě nejistota měla být důvodem pro akci. Jenomže značná nejednoznačnost vyplývá z velkého množství způsobů, kterými člověk může situaci ovlivnit, a tak se k této konkrétní výzvě raději stavíme jako k hlavolamu, kterým se necháme odradit. Existuje také antropocentrické myšlení, díky kterému si svůj pohled na vesmír utváříme prostřednictvím vlastní zkušenosti, což je reflexivní tendence, které se někteří obzvláště nemilosrdní ekologové vysmívají jako tzv. lidské nadřazenosti. Ta nám brání v správném pochopení existenčního ohrožení našeho vlastního druhu – což je nedostatek, kterému se mnoho klimatologů vysmívá. “Planeta přežije,” říkají. “Ale lidé možná ne.”

Tyto příklady zkreslení ani zdaleka nejsou jediné, které existují. V literatuře se dále objevuje velmi ničivý efekt přihlížejícího, což je naše tendence čekat až ostatní situaci vyřeší za nás. Další je potvrzovací zkreslení, kdy hledáme důkazy a potvrzení o naší vlastní pravdě, které se jeví jako jednodušší než snášení kognitivní bolesti ze změny vnímání našeho světa. Defaultní efekt popisuje tendenci volit současné možnosti nad alternativami, nebo preferenci pro stávající věci bez ohledu na to, jak moc jsou špatné. Majetnický efekt je pro změnu instinkt, kvůli kterému jsme ochotni se vzdát toho, co máme, jen výměnou za něco lepšího. Podle behaviorálních ekonomů máme iluzi kontroly a trpíme přílišným sebevědomím. Naše brýle sebeklamu nám brání vidět cokoliv jiného.

Jedinou výjimku tvoří momenty, kdy nás dopady klimatických změn zasáhnou osobně, nebo nás ohrožují. Podle této zvrácené logiky nás klima společně s médii trestá bezprecedentním způsobem každý týden. Navzdory takto vyvolaným negativním emocím je však někdy potřeba se katastrofě podívat tváří v tvář. Katastrofy tak ohromujícího rozměru již nelze dál ignorovat. Kritika popírání klimatických změn často zaznívá především od environmentální levice, ale pouhá víra v klimatické změny situaci také nezlepší. Nestačí ani zvyšování počtu těch, kteří na klimatickou změnu věří. Skutečně důležitá je především silná víra ve vlastní přesvědčení a povýšení akce proti změnám klimatu na politickou prioritu prvního řádu. Nejdůležitější ze všeho je začít o klimatické problematice mluvit nahlas, a vyhrát nad vlivnými sílami, které se nás snaží umlčet. Včetně těch, které se skrývají v našich vlastních hlavách.

Další informace

Další aktuality

  • evropsti-lidri-se-nedohodli-jak-snizovat-emise-greenpeace-pozaduje-svolani-krizoveho-summitu
    21. 6. 2019
    Evropští lídři se nedohodli, jak snižovat emise. Greenpeace požaduje svolání krizového summitu Premiér Andrej Babiš spolu s lídry Estonska, Polska a Maďarskem potopil na včerejším jednání Evropské rady ambice EU být do do roku 2050 uhlíkově neutrální, a vyhnout se tak nejdrastičtějším dopadům změn klimatu. Byla to poslední šance, kdy mohla EU před summitem OSN o klimatu, který se uskuteční v září v New Yorku, dohodnout omezení emisí v souladu s Pařížskou dohodou.
  • dejme-v-eurovolbach-hlas-detem-a-prirode

    Dejme v Eurovolbách hlas dětem a přírodě

    Kandidáti a kandidátky, které si nyní zvolíme do Evropského parlamentu, budou dělat rozhodnutí, která mohou ovlivnit i budoucnost tak vzdálenou, že se jí možná sami nedožijí. Dožijí se jí ovšem dnešní děti. Při současném stavu životního prostředí je víc než pravděpodobné, že to nebude budoucnost příliš pěkná. Jenomže děti bohužel volit nemůžou. Jak to změnit popisuje koordinátorka Klimatické koalice Michaela Pixová v článku na svém blogu, který zde sdílíme: 

  • zvlastni-zprava-ipcc-ke-globalnimu-otepleni-o-1-5-c
    8. 10. 2018

    Zvláštní zpráva IPCC ke...

    Nová vědecká zpráva nastiňuje scénáře udržení globálního oteplení na 1,5 °C