V prosinci loňského roku americký online magazín Intelligencer zveřejnil článek „You, Too, Are in Denial of Climate Change,“ ve kterém se novinář David Wallace-Wells zabývá kognitivně behaviorální podstatou popírání změn klimatu, které se překvapivě týká i těch, kteří o změnách klimatu dobře vědí a považují je za zásadní problém. Zde je volný překlad jeho hlavních myšlenek.   

Stovky rodičů s dětmi pochodovaly včera v Praze, Brně, Ostravě, Liberci a dalších městech, aby upozornily na klimatické změny a nečinnost českých politiků a velkých korporací. Účastnice a účastníci akce požadovali například vyhlášení klimatické nouze, okamžité snižování emisí CO² a spravedlivý přechod k udržitelnému způsobu života.

Kdybych měl ukázat na jednu politickou instituci, která skutečně chrání přírodu a lidské zdraví, bez váhání bych ukázal na Evropský parlament. K samotné EU můžeme mít tisíc a jednu kritickou připomínku. Unie není dokonalá, ale co na tomto světě, snad kromě Chucka Norrise, je dokonalé? Jedním jsem si ale jist. Díky EU je ochrana naší přírody, zdraví a životního prostředí obecně na daleko vyšší úrovni, než kdyby byla v rukou jen a pouze českých politiků. A to do značné míry díky veskrze neznámé a  pro mnohé naprosto nezajímavé instituci, která se jmenuje Evropský parlament.

Dnes budou jednat ministři průmyslu Karel Havlíček a životního prostředí Richard Brabec o podobě komise k ukončení využívání uhlí v ČR [1]. Ekologické organizace zveřejňují svoji představu o zadání a fungování tohoto uskupení.

Vznik “uhelné komise po vzoru Německa” avizoval ministr Brabec po první studentské stávce za ochranu klimatu v polovině března [2] a nyní to potvrdil i vicepremiér a ministr Havlíček - s tím, že to bude jedna z hlavních věcí, které bude potřeba dělat [1].

Zahájení férové debaty všech zájmových skupin o způsobu co nejrychlejšího ukončení závislosti na tomto palivu je podle ekologických organizací správný krok. Konec těžby a spalování uhlí (stejně jako rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů a úspory energie) považují za naprostou nutnost, pokud chce ČR splnit svůj díl odpovědnosti za udržení růstu globální teploty na relativně bezpečné úrovni a také vyčistit ovzduší, které máme druhé nejšpinavější v EU. Vzhledem k velkým přebytkům současné výroby elektřiny a nevyužitým možnostem čistých obnovitelných zdrojů je možné již v roce 2030 ukončit výrobu v uhelných elektrárnách bez toho, že by nám elektřina chyběla [3].